Okrsková soutěž Načeradec

Letošní sezonu jsme začali okrskovou soutěží, již třetí v pořadí v naší kariéře. V rámci výročí oslav se pořádání soutěže ujali hasiči z Načeradce, kteří uspořádali velice povedenou soutěž. Počasí vyšlo porádně a tak nic nebránilo tomu, aby všechny týmy předvedly dobré výkony.

Sraz družstev se konal před hasičskou zbrojnicí, kde se hned uskutečnila pořadová příprava. Nám se velice povedla a díky bezchybnému výkonu velitele i týmu jsme neobdrželi ani jeden trestný bod. Letos poprvé se praktikoval nový způsob hodnocení, kdy se výsledné umístění počítalo jako součet bodů z jednotlivých disciplín. Nula bodů za pořadovku a tím pádem jen jeden bod v tabulce nám dával slušnou výchozí pozici, kterou jsme chtěli přetavit v dobré umístění.

Konal se průvod obcí se zastávkou na položení věnce u pomníku na náměstí a dále se pokračovalo až na hřiště, kde nás domácí pořadatelé přivítali ukázkou zásahových obleků. Samotnou soutěž jsme zahájili během na 100m s překážkami. Stále jsme řešili problém s helmami, které jsme neměli. Naše kovové plembáky opravdu nevyhovovaly, a skákat s nimi překážku bylo spíš o zdraví, než aby helma chránila hlavu. Díky ochotě hasičů z Louňovic jsme odběhli celé stovky v jejich helmě, což nám velmi pomohlo. Hned prvním během prolomil Milan Koubík hranici 20s a časy dalších lidí nebyly o moc horší. Slušná forma běžců se projevila na výsledném součtu 3 nejlepších časů, které se počítají do hodnocení. V zápise se počítal čas 65,22s, který znamenal druhé místo v této disciplíně. Další krok jsme tedy měli za sebou. Nechtělo se tomu věřit, že před disciplínou požární útok jsme vedli soutěž se třemi „trestnými“ body na kontě!

Pomalu se vše připravovalo na útoky mužů a my jsme cítili, že by to dnes mohlo vyjít. Výhodou bylo i startovní číslo 12, a tak jsme znali časy soupeřů a věděli, jaký čas je nutné zaběhnout pro dosažení úspěchu. Jen jsme si říkali, že je musíme dát pozor na nasáklý povrch kolem základny, aby nedošlo ke zbytečnému uklouznutí. Soupeřům se moc nedařilo a tak jsme věděli, že na první místo postačí pátý nejlepší čas z útoku. Byl to právě čas 36,22s, který jsme museli pokořit, abychom vyhráli celou soutěž. S tímto vědomím jsme šli na start. Příprava proběhla s mírnou nervozitou, start v pořádku a náběh k základně se povedl obstojně. Nabráno mírně pomaleji, spíše na jistotu a mašina už tlačí vodu do hadic… Právě v tomto okamžiku ale došlo k pochybení „rozdělovače“. Špatně zapojené céčko ho donutilo zavřít uzávěr C,tak aby se nechal spoj opravit. V této chvíli už mu ale běžela voda za zády, a jakmile celý proud vběhl do rozdělovače, který byl průchodný jen z poloviny, nastal problém. Mašina stále dávala maximum vody a v hadicích vznikl velký přetlak a BUM!!!…

 

Uprostřed hřiště byl vidět jen gejzír vody sahající do výše několika metrů. Tým ještě nevěděl co se stalo, s doměním že se pouze rozpojily koncovky jsme se snažili vše zachránit, ale už to bylo zbytečné. 20cm díra v „béčku“ se nedala nijak zacelit a tak jsme museli sklonit hlavy a vzdát to. Útok na prvenství byl zmařen. Tím více nás to mrzelo, že potřebný čas, kterého jsme museli dosáhnout byl velmi pomalý, a dobře rozjetý útok by ho jistě pokořil. Prvenství získali domácí, ačkoliv nebyli zdaleka nejlepší. Rozhodla pořadová příprava, která se stala podstatným prvkem v hodnocení.

V naší hasičské zbrojinici nám bude navždy viset plakát připomínající tuto soutěž a je na něm napsáno: „Stovky vyšly jako… Prasklo béčko, jinak první místo!!!“

Blanický rytíř III.

Jedna z málo soutěží PS-8, která na okrse zbyla, se koná právě Louňovicích pod Blaníkem. I letos jsme sem vyjeli jen se strojem PS-8, se kterým sme chtěli útočit na přední místa v této slabší kategorii.

Soutěže se nezúčastnilo moc družstev a v naší kategorii jsme byli jen my a družstvo domácích. Hned prvním pokusem domácí nasadili laťku velmi vysoko s dosaženým časem 31,00s. My jsme stačili pouze odpovědet časem 34,50. Ve druhém kole se už domácí nezlepšili, a tak jsme museli zabojovat my a zlepšit svůj výkon o několik sekund. I přes velkou snahu jsme nedokázali velkou mezeru stáhnout. Povedlo se nám jen upravit dosažený čas na hodnotu 33,50s. Za tento čas se nemusíme vůbec stydět. Vždyť sme i se slabším strojem porazili několik týmů v silnější kategorii. Byl to prozatím náš nejlepší čas na PS-8, ale na domácí to dnes nestačilo. Na „béčkách“ nám vypomáhal oba útoky Roman Vítek z družstva SDH Načeradec, který ovšem zaplatil svoji výpomoc bolestivým zraněním ruky. V kategorii PS-12 dosáhlo družstvo Louňovic neuvěřitelný čas 18,40s. Prvenství přidaly také jejich ženy. A tak mohli domácí slavit naplno, získali málokdy výdaný hattrick a oslavy jistě trvaly až do rána…

 

Okresní soutěž ve Vlašimi

Využili jsme možnosti se přihlásit na okresní soutěž v požárním sportu ve Vlašimi. Na okres by měly postupovat nejlepší týmy z okrskových soutěží. Ale protože nedochází k naplnění kapacity, jsou přijímána všechna družstva, která se přihlásí. 10.6.2006 bylo tedy naší premiérou na podobné soutěži. V minulosti se družstvu SDH Daměnice povedlo na okrese několikrát zabodovat, ale to platili jiné způsoby závodění a provádění disciplín. Hodně se toho změnilo, a tak jsme i my byli zvědaví, jak se nám povede nebo nepovede navázat na někdejší výsledky z 80-tých let.

Na tak velkou soutěž jsme nebyli moc připravení. Hlavně nemáme tolik lidí, abychom obsadili všechny disciplíny. Z toho důvodu jsme požádali o pomoc Martina a Standu Zvárovi, kteří souhlasili a byli součástí našeho družstva. Jednalo se o velkou posilu pro tým v běžeckých disciplínách, takový tajný trumf v rukávu.

Po ránu

Hned ráno se konala prezentace. Tradičně se začíná brzy a kolem 9.00h se je už rozběhnutá první disciplína 100m s překážkami. Soutěž je časově hodně náročná a rozhodují vyrovnané výkony. Proto jsme si museli vyzkoušet trať, otestovat bariéru a trochu se do toho po ránu dostat. V první disciplíně se počítají 4 nejlepší časy jednotlivců z družstva, je tedy nutné mít 4 vyrovnané běžce. Pěkně to odsýpá, starty jdou hned za sebou, protože se musí vystřídat všichni běžci 2×. Jako první od nás se rozběhl Milan Koubík a hned vystřihl čas 19,66s. Celkově se naše časy pohybovaly kolem hranice 20s, což byl velmi dobrý výsledek. Ve druhých rozbězích se ale hodně rozběhl Standa Zvára a fotobuňku prolétl časem 18,99s. To už jsme znali i další časy, a s výsledky jsme museli být při naší premiéře spokojeni. Výsledková tabule ukazovala že po první disciplíně sídlíme na 4.místě s mezičasem 80,34s.

Po obědě

Dopolední program zakončilo vydávání tradičních řízků s chlebem k obědu. Určitě nám občerstvení bodlo. Čekal nás ještě dlouhý program, a energie se musela nějak dobýt. Hned poté se šlo na disciplínu štafeta 4×100m s překážkami. Vybrali jsme čtveřici: Michal, Martin, Milan a Standa. A ti šli pokořit ovál stadionu posetý překážkami. 1.úsek v podání Michala a jeho překonání baráčkuneměl chybu. Všichni jsme věděli že je to velmi náročná část trati, a navíc jsme ještě ráno netušili, jak se baráček vlastně zdolává. 2.úsek už bylo fofr v podání Martina 3.úsek je vždy zrádný, práce s hadicemi a rozdělovačem se musí provést bez chybičky a tak to také vypadalo. 4.úsek kde se přenáší Minimax se povedl dost rychle, a tak štafeta dosáhla času 68,85s. Na první pokus o štafetu to dopadlo výborně. Chybičky by se našly, ale ve výkonu převládaly spíše pozitiva. Po druhých disciplínách jsme se ustálili na 5.místě, ovšem s minimální ztrátou na špici, která byla hodně vyrovnaná.

Útok

S vědomím, že je potřeba zvládnout i poslední část soutěže, jsme nastupovali k požárnímu útoku. Před námi se již některé útoky nevydařily a několik favoritů odpadlo. Okolí základny bylo již značně promáčené, voda se nepříjemně držela a to ztěžovalo podmínky. Po startovním výstřelu jsme se vrhli vstříc osudu. Chvilková nepozornost způsobila pád jednoho člena, který rozhodil většinu připravené základny. Velice složitá situace způsobila určitě lehké zpoždění.

Ale právě malé zaváhání zpomalilo oba proudy, kteří nestihli včas doběhnout až k nástřikovým čarám. Nástřikové terče na 10l jsou velmi zrádné a vyžadují kvalitní nástřik. Ten se ale z větší dálky moc nedařil. Kluci vepředu zabojovali a terče přece jen naplnili. Velmi podivně se ale měřil čas. Původní časomíra byla pro nefunkčnost nahrazena ruční, a rozhodčím co měřili ztěžovala viditelnost rozprášená voda. Podle obou našich proudařů si rozhodčí dali hodně na čas, než zmáčkli stopky. Nedá se to nijak dokázat, a tak nebyl podán ani protest. Ale právě tento moment nás asi stál pozici na 3.místě. V konečném součtu časů jsme ztratili na SDH Všechlapy(3.místo) pouze 1,14s! Takto zanedbatelný rozdíl byl možná proměřen právě na útoku. Ale hlavní chybou bylo nedotažení proudů až na konec. Mohli jsme nastříkat daleko dříve, musíme vzít chybu na sebe.

První seznámení s okresní soutěží máme za sebou. Nečekali jsme že budeme soupeřit mezi horní části tabulky. Bereme naše vystoupení jako cennou zkušenost, ale zároveň jsme si dokázali, že na ty nejlepší ztrácíme jen velmi málo. A v dalších letech s námi musí všichni počítat.