Jsme MISTŘI OKRSKU !!!

Tak jsme se dočkali! Konečně jsme dokázali na úvodní soutěži sezony a na zahřívacím kole pro postupové soutěže vyhrát! Po několika letech soutěží se nám podařilo uspět a vyšplhat na 1.místo.

Pořádání soutěže se letos ujali hasiči z Louňovic. Počasí vyšlo a taky výkony týmů stály za to. Bohužel nepřijelo tolik týmů, a tak byla soutěž ochuzená o mnohé pěkné výkony.

Na místo soutěže jsme přijeli uplně jako první. Možná že už jsme byli tak nedočkaví, že jsme vyrazili dřív, než bylo potřeba.Celou soutěží nás ty jedničky provázely. Na útok i na 100m překážek jsme také šli jako první a navíc jsme dnes na sobě měli popré nová trika. První okrsková soutěž to byla i pro nového člena Karla. Nakonec jsme si tu jedničku odvezli domů .

Opět to rozhodla ta pořadovka…

Vedení z okresu nám letos nově připravilo obměněnou pořadovou přípravu. Byla o dost jiná než jindy a ukázalo se, že jsme udělali moc dobře, že jsme pilovali každý detail, protože pořadovka na Benešovsku rozhoduje a rozhodovat bude. V článku na tomto místě jsme loni psali, že jsme na pořadovce ztratili příliš bodů, jinak bychom se mohli také radovat z titulu, ale letos nám právě pořadovka zajistila první místo. Nový velitel Michal se ujal velení a dokázal nás provést záludnou disciplínou bez jediného trestného bodu. Ostatní favoriti, včetně domácích Louňovic nedokázali vše splnit, a tak jsme získali hned v úvodu dobrou pozici.

Na útoku na jistotu

Hned prvním útokem jsme odstartovali mužskou část soutěže. Bylo to celé na jistotu. Letošní novinka, která zakazovala použití pojistek proti rozpojení hadic nás ale hodně zaskočila. Trochu doplácíme na to, že postupové soutěže jsou řízeny ze zhora a tak mnozí lidé nevidí, že jsou právě pojistky dobrá věc, která soutěžící má chránit od úrazu. Proto jsme celý utok rozběhli tak, aby se hadice nevycvakly a to se také podařilo. Čas byl pro nás průměrných 25,71s. Ale měli jsme stále dobrý základ a čekali na zaváhání dalších týmů. Domácí Louňovice předvedly výborný čas daleko před námi a tak nám pomohlo zaváhání družstva z Načeradce, kterým se nepovedly spoje na rozdělovači a skončili se svým útokem až na námi.

Stovky

Běh na 100m s překážkami jsme nečekaně začali jako první, ačkoliv bylo domluveno že půjdem později. Nám to vůbec nevadilo, měli jsme to dříve za sebou a měli více času na relaxaci u klobás (…a piva). Opět premiéra pro Karla, který si zaběhl svou první ostrou lávku a zapojení na rozdělovač. Na první pokus to zvládl slušně. Už nám nepomohl vylepšit celkový čas, ale jak se později ukázalo, čas byl dost dobrý na to, abychom součtem kolem 68s ubránili druhé místo na stovce.

Vyhlášení

Věděli jsme, že máme standartní časy na útoku i na stovkách a k tomu výbornou pořadovku. Všechno to mohli ještě zvrátit hasiči z Načeradce, kteří nás už nemohli předběhnout, ale stále rozhodovali o tom, zda to nakonec bude první místo nebo ne. Oba týmy za námi však zaostali v součtu časů na 100m a tak jsme pomalu začali přijímat gratulace k prvnímu místu. Po zapsání časů na výsledkovou tabuli už to bylo jisté. Daměnice jsou letošní vítězové okrsku. Byl to hezký pocit. A stále bude, dokud budeme mít vystavený putovní pohár za dnešní vítězství.

Vicemistři okresu

SDH Daměnice se historicky umístily na 2.místě okresní soutěže mužů. Do třetice se podařilo umístit na výborném druhém místě. Předchozí dva starty na okresním kole nás provázela smůla jednoho čtvrtého místa a jednoho nezdařeného útoku. Letos jsme tedy potvrdili, že patříme k nejlepším týmům v okrese a jsme za druhé místo velmi rádi.

Na okresní soutěž jsme se po úspěchu na okrskovém kole hodně těšili. Byla k dispozici plná sestava a tak jsme věděli, že máme na to, abychom udělali pěkný výsledek. Právě větší úspěch z této soutěže nám zatím scházel. Hned na úvod jsme ráno při prezenci závodníků museli řešit zmatky ze strany rozhodčích, kteří týden před soutěží vydali upřesnění, podle kterého se okresní soutěž neřídila tzv. článkem č.7 ze směrnic požárního sportu vydaných 12.10.2007. Podle kterého se mělo určit, kteří závodníci smějí startovat na okresním kole. Byli jsme připraveni jak takticky tak administrativně, a proto jsme si na tuto novinku dali dobrý pozor a včas se podle toho zařídili. Bohužel jsme si pozor dali jen my a nikdo jiný zřejmě pravidla nečte. Letošní výklady pravidel jsou lehce zmatené, spousta novinek je nad síly rozhodčích a tak dochází k nečekaným situacím. Snad se to v příštím roce už ustálí, nejen pro klid rozhodčích ale i závodníků.

Nabité stovky

Rok 2008 se zatím nevídaně daří a je celý ve jménu jedniček. Potvrdilo to i přidělení stratovního čísla 11, které znamenalo, že v první disciplíně 100m s překážkami jsme běhali s čísly obsahujícími jedničky: 11,31,51,71,91,111. Ze začátku nepadaly závratné časy. Nikdo se nedostal ani pod hranici 20s. Proto bylo naše vyrovnané skore s časy kolem 21s dobrým základem. Ve druhém kole se utrhli běžci z Louňovic a Bystřice. Hodně týmů se zlepšilo a tak jsme všichni čekali, jak dopadnou celkové výsledky po první disciplíně. A ty nás dost zamrazily. První suveréni z Louňovic utekly v součtu všem o několik sekund. Druhé až šesté místo dělilo v součtu 4 započítávaných časů pohé 1,64 sekundy! My byli bohužel až šestí a tehdy jsme si řekli, že to s umístěním na bedně vypadá letos špatně  .

Vražedná štafeta

To co jsme ztratili na stovce jsme museli dohnat v druhé disciplíně, kterou je štafeta na 4×100m. Nový systém hodnocení nám po první disciplíně přidělil 6bodů za 6.místo. Podle nového pravidla se od letoška nesčítají časy ale umístění. Tak malá ztráta po stovce by se dala jindy bez problémů dohnat. Ale abychom šli výsledkově nahoru, museli jsme zaběhnout hodně dobrý čas, protože jsme potřebovali k dosaženým šesti bodům přičíst hodnotu co nejmenší a stáhnout týmy před námi. Naše elitní formace Michal, Standa, Milan a Martin se do toho opravdu opřela. Kluci to chtěli za každou cenu stáhnout a šli do štafety na hraně rizika. Dokonce jsme přistoupili i na použití proudnice „do zubů“, kterou kluci nejříve odmítali. POtřebovali jsme stlačit čas hodně dolu a tak jsme zkusili využít vše, co jsme vymysleli. První úsek zvládl Michal standartně, baráček je hodně zapeklitá překážka a není snadné ho za pomocí žebříku zdolat. Proto jsme byli rádi, když Michal hned na úvodních 50 metrech nandal konkurenčnímu týmu ve druhé dráze pěkných pár metrů. Předávali jsme již za velkého náskoku, který navýšil Standa na úseku s bariérou. Zejména na 3.úseku se proudnice do zubů osvědčila. Milan zmáknul lávku a zapojení hadic výborně a předával do posledního úseku Martinovi s ohromným náskokem. Stačilo přenést hasicí přístroj na určené místo a Martin sprintoval do cíle pro čas, který znamenal hodně parádní týmový výkon. Vylepšili jsme si soboní rekord na štafetě na hodnotu 65,57s. Dluho jsme vedli celou disciplínu, ale ve druhém kole nás předběhli Louňovice o 13setin . Potřebovali jsme hodně vysoké umístění, abychom stáhli favority, a takhle malá porážka nás opravdu mrzela. Nepočítali jsme už s dobrým umístěním a padali odhady na průběžné 4–5 místo. Počítání pomocí bodů je ale hodně zrádné. Týmy před námi se ponořily do horších výsledků a tak jsme se nečekaně vrátili do boje o prvenství, protože dosavadní součet 6. a 2. umístění znamenal dokonce průběžné 2.místo před poslední části soutěže. Za námi to bylo strašně našlapané. Měli jsme malinký náskok, a hned několik týmů na nás ztrácelo minimum bodů.

Požární útok

Tak jsme šli na útoky v lepší náladě než jsme čekali. Skvělá štafeta stačila na hodně slušnou výchozí pozici, ale stále nebylo nic jisté. Na první Louňovice jsme měli ztrátu 6bodů, bylo hodně nepravděpodobné, že bychom je ještě ohrozili, né však nemožné. Útoky se rozjely a krásně to pokračovalo až do startu mužstva č.7. První kapky deště jsme ještě přečkali. Rázem se ale nad Vlašimí přehnala parádní bouřka s kroupami. V rychlosti jsme stačili zakrýt mašinu, naházet hadice pod tatru do zákrytu deště a všichni jsme se nacpali k Milanovi do dodávky. To by člověk neřekl, jak budou trávit hezké chvíle na okrese společně 7 chlapů . Déšť neustával, a tak nám přišla vhod basička nedopitých piv(nealko). Mezitím se hřiště a okolní dráha měnily v bahniště a jednu velkou kaluž. Tak trochu už jsme doufali, že se třeba rozhodčím nebude chtít pokračovat a soutěž se ukončí vyhlášením umístění dosažených po 2 disciplínách. To by nám moc vyhovovalo. Ale to bylo jen zbožné přání. Déšt po delší době téměř ustal a rozhodčí obnovili soutěž. Bylo to trochu nefér. Některé týmy odběhly své útoky na suché dráze a ti co měli teď bežet měli podmínky nesrovnatelně horší. Namoklý trávník klouzal, nešlo se po něm rozběhnout a okolí základny bylo děsně podmáčené.

Příravu 5minut jsme si odbyli a pokyn ke startu znamenal napětí nejen pro naše příznivce. Takhle jsme loni taky vybíhali a nakonec jsme útok na 2.místo nezvládli. Po startu to bylo už jedno a každý dělal co mohl, aby se udržel na nohou a zvládnul pozici. Voda šla pomaleji než tomu bývá, ale i zaváhání na stroji se sečetlo tak, že kluci vepředu neměli problémy doběhnout a v pořádku se před nástřikovou čárou uklidnili i proudaři, kteří v závěru spritnu na mokré trávě upadli. Když se na časomíře objevil čas 30,35s, věděli jsme že jsme to dokázali. Už jsme šli na bednu. Jen jsme doufali že se nepodaří žádnému družstvu za námi udělat lepší čas, kterým by nám vzali báječné druhé místo. Stanoviště komentátora mezitím potvrzovalo útok od útoku, že je téměř jisté naše 2.místo. A my jsme začali slavit.

Karel šel do kádě

Dlužili jsme ještě křest novému členovi týmu Karlovi, který za nás běhá nově a byla to jeho první okresní soutěž. Jak se to tak dělá, musel jít do kádě s vodou. Určitě se mu to líbilo, voda byla dnes obzvláště teplá 

Vyhlášení

Vyhlášení proběhlo stísněně před hlavní tribunou, protože štěrková dráha byla od deště rozmáčená. Bohužel jsme neměli zátupce mezi nejelpšími jednotlivci ani jsme nepředvedli nejlepší útok. Naše umístění bylo zásluhou vyrovaných výsledků. Celkově se v kategorii mužů umístily: 1. Louňovice, 2.Daměnice, 3.Lešany

Tak jsme si zařvali, přebrali diplom, pohár a cenu v podobě el.grilu, udělali společnou fotku a jeli domů.

Oslava 80.výročí založení sboru

12.července 2008 si sbor dobrovolných hasičů v Daměnicích připomněl své 80. výročí založení. Oslav se zúčastnili členové sboru, zástupci bratrů z Načeradce, Pravětic, Vračkovic a Řísnice a dále někteří obyvatelé Daměnic. V 16 hodin se všichni přítomní shromáždili před hasičskou zbrojnicí, kde proběhlo přivítání. Následně jsme se v průvodu přemístili k památníku padlých, kde byl položen věnec a zazněla česká státní hymna. Průvod následně pokračoval před budovu školy, kde pronesl slavnostní projev starosta sboru. Za pomoci okrskového velitele Jana Krále z Načeradce bylo předáno ocenění ve formě čestných uznání, věrnostních stužek a medailí za příkladnou práci jednotlivým členům sboru a oficiální obřad byl ukončen. Pro zájemce jsme připravili možnost svézt se na vysokozdvižné plošině zapůjčené od Sellier & BELLOT Vlašim. Ukázku bohužel překazil déšť, a tak se všichni přesunuli do školy, kde na ně čekalo občerstvení. Zpestření přišlo ve formě promítání filmu zachycující účast daměnických hasičů na oslavách v Mladé Vožici a Lukavci v roce 2000, kde provedli ukázku s historickým strojem B.Máry. Následně byl promítnut film o současné činnosti ve sboru, především jsme shlédli sestřih videí o účastech týmu v soutěžích požárního sportu. Následovala volná zábava s hudbou až do pozdních hodin.

1.závod Benešovské ligy v Načeradci

1. závodem nultého ročníku Benešovské hasičské ligy začala soutěž v Načeradci. Účast 15-ti mužských a 5 ženských družstev slibovala dobré výkony. Podle pravidel ligy se mohlo běžet s úzkými hadicemi, což bohužel byla špatná zpráva pro nás, protože budeme muset brzy nějaký ty užovky taky dokoupit, abychom stačili s těmi nejlepšími.

Na útok jsme vyrazili hned jako druzí, dneska jsme se nějak nesešli, takže se podle pravidel ligy půjčil někdo na levý proud. Nikdo horší za nás běžět nechtěl, tak děkujeme Vencovi Fejtkovi z Louňovic že nám to zaběhl. Čas 23,27s byl náš průměrný standart. A dlouho jsme drželi druhou pozici. Až ke konci nastoupili silné týmy, které se přijely podívat a podpořit ligu. Padla dokonce jedná 17-ka v podání SDH Žďár.

Prvních 7 mužů si to v závěru rozdali rozstřelem o soudek piva. My jsme šli jako pátí a tak jsme i tohhle druhé kolo běžěli tentokrát podle ligy již na 2B. Udělali jsme hezký čas 18,98 levý proud a 19,58s oba s prostřiky. Čas stačil na 3.místo, bohužel soudeček odjel do Zdislavic  .

2.závod Benešovské ligy ve Zdislavicích

Pokračování ligy se uskutečnilo ve Zdislavicích, do kterých se sjely sbory z okolí.Někteří favorité z minula se již ligy neúčastnili ale zas přijeli jiní.

Zvolili jsme startovní číslo 14, které nám dávalo dost času na přípravu a sledování prvních útoků z pozadí. Dobře přupravená trať s asfaltovým náběhem byla určitě předpokladem pro pozdější super časy, a ty stály za to. Malinko jsme proházeli obsazení týmu, protože chyběl savičkář. Na jeho místo nastoupil Milan a na „Béčka“ jsme stáhli Michala z proudu. Dopředu šel zas po čase rychlonožka Martin. Změna na postech nebyla vůbec znát, nabrali jsme docela rychle a voda pádila i kolem Michala na béčkách. Rozjeli jsme dobrý čas, ale výsledek nás vůbec nepotešil. Zatímco levá proudnice shodila terč v čase 22,07, z pravé se ani nevíme proč stalo něco jako zahradní kropenka na trávník , kterou opravdu terč shodit nejde. A tak jsme 3s čekali, až se proud ustálí a až Karel rozpráší tolik vody kolem terče že se nějak sepne  .

Škoda toho času, nebyl by asi mezi prvními, ale nám by více bodů do ligy pomohlo.

Závěrečný rozstřel už byl jen exhibicí Bystřice a Zdislavic. Obě mužstva tam dali krásný 16-ky, a potvrdili že na 2B jim to šlape náramně.

O pohár Blanického rytíře pošesté

V Louňovicích se konal zaběhlý pohár na který rádi jezdíme, a tak i letos jsme museli přijet. První co nás zarazilo byla menší účast mužstev. Minulý rok byl pohár spojen s oslavami založení sboru, ale letos byla účast slabá.

Hned v úvodu jsme se domluvili, že se soutěž půjde jak pro muže i ženy na 2B. Ženy to měly jasné, domácí favoritky tam byly samy, takže první místo patřilo jim… Mezi muži se sjely dobré týmy. Šlo se 2-kolově na nástřikové terče. Náš první útok pokazila chyba na koši, která znamená,že pak už se slabou mašinou nic nedoženeme . Čas 26,88 byl ale dost blízko ostatním, takže jsme si věřili, že druhým pokusem dáme všechno dohromady. Zde už koš ušel, ale další chyba při nabrání a dost dlouhý prostřik na terčích znamenal až čas kolem 29s. Takže i v malé konkurenci se nám pohár přivézt nepovedlo. I přesto nám bylo na soutěži dobře, příští rok se pod Blaník opět podíváme a snad už to nebude jen pohár, ale dočkáme se tam taky zařazení do ligy a tím pádem více soutěžních mužstev.

Na lize v Bystřici padaly rekordy

Třetím pokračováním Benešovské hasičské ligy byla soutěž v Bystřici.

Kdo si nechal předposlední kolo ligy ujít, o dost přišel. Na hasičském plácku poblíž zbrojnice se letos dost tvrdě bojovalo. Trať byla skvěle připravena. A navíc bylo celý den slunečno, čehož v závěru využilo nemálo závodníků ke stylové koupeli v káďi. Nám se útok na přední pozice nevydařil, osudná chyba na rozdělovači zapříčinila horší čas než bychom si přáli. Bodů moc nepřibylo a my jsme se v celkovém hodnocení propadly dolů.

Dnes to bylo hodně vyrovnané, ani časy pod 20s nestačily na bednu. Týmy se rozhodně předváděly v tom nejlepším světle. Ale mezi všemi dnes kralovalo družstvo z Louňovic, kterým to dnes sedlo perfektně. Nejprve vystřihli 17,93s v prvním kole a v následném rozstřelu na 2B všem utekli rozdílem třídy. Jinak se to ani nazvat nedá. Prozatimním rekordem ligy na 2B si výsledným časem 14,91s spravili chuť po nevydařených útocích minulých kol. Dalším v pořadí utekli o víc než vteřinu, a to je na 2B hodně velký rozdíl.

Naše družstvo šlo na řadu jako desáté a na stejném pořadí jsme bohužel skončili i výsledkově. Útok, který byl spojen se sázkami všeho druhu ze strany kluků a který měl být vyhecován, se nepodařil. Rozhodla chyba na rozdělovači, který byl na základně moc dlouho a navíc si přivřel jeden z kohoutů. Honza to bohužel dneska nedal a chybu už nestihl doběhnout. Proudy proto nedoběhly k terčům a navíc se přivřený kohout postaral, že byl pravý proud bez vody. Výstřiky v levý proud- 19s a pravý proud- 22s hovoří za vše.

Terče dole za 23,85s v téhle konkurenci rozhodně radost neudělají. Bohužel jsme tak potvrdili svojí „stálou“ výkonnost  .

Zajímavostí snad už bylo jen pozorovat rozstřely družstev. Zvláště v kategorii žen se povedl zvláštní kousek, když se ženám z Bystřice a Louňovic podařilo dosáhnout stejného času 20,39s. A proto musela vyjímečně zasednout na poradu rada ligy, která se po domluvě rozhodla o způsobu vyhodnocení ženské kategorie.

Závěr ligy v Divišově

Závěrečným závodem nultého ročníku Benešovské hasičské ligy byla soutěž na ploché dráze v Divišově pořádáná družstvem SDH Všechlapy.

Umístění v celkovém hodnocení ligy už se nedalo moc ovlivnit. I přesto jsme přijeli dokončit celou Benešovskou ligu, abychom se samozřejmě umístili co nejvýše. Dnes byla jedna změna, na první pohled malá, ale na duhý pohled to bude asi největší změna za posledních pár let. Máme novýho košíkáře. Jupíí . V družstvu proběhla rošáda pozic, a tak proudař Karel dnes poprvé zkusil ostrý koš. Béčkař Milan bude bude chodit proud a Lukáš změní koš za béčka. Změna určitě pomůže k lepším časům. Ale to poznáme až příští rok.

Dnešní časy byly proti Bystřici o dost pomalejší, ale není se čemu divit. Předvším tu šlo o 1.místo v lize. Takže Načeradec a Louňovice dnes hráli o všechno. Náš útok zaznamenal další chybu na rozdělovači, který nedoběhl včas. Proto šel čas opět nad 23s. Ale Karel na prním koši uspěl, takže si z toho bereme také pozitivní věci. Nakonec to stačilo jen na 9.místo, s čímž nejsme spokojeni. Stabilní časy opět potvrdili chlapi z Načeradce, ale Louňovice dostali po tom MČR v Přerově slušnou formu a od té doby předvádí slušné výkony jako dnes časem 18,38s a jasným 1.místem.

Celkové výsledky Benešovské hasičské ligy:

1 SDH Louňovice A 64 b.

2 SDH Načeradec 58 b.

3 SDH Bystřice A 44 b.

4 SDH Bystřice B 40 b.

5 SDH Krámy 38 b.

6 SDH Všechlapy 34 b.

7 SDH Zdislavice A 33 b.

8 SDH Daměnice 31 b.

9 SDH Louňovice B 27 b.

9 SDH Radošovice 27 b.

11 SDH Zdislavice C 22 b.

12 SDH Žďár 20 b.

12 SDH Tomice A 20 b.

14 SDH Zdislavice B 17 b.

15 SDH Dalovy 14 b.

16 SDH Rataje 11 b.

17 SDH Jankov 7 b.

18 SDH Malovidy 4 b.

18 SDH Lešany 5 b.

20 SDH Trhový Štěpánov 3 b.

21 SDH Tomice B 2 b.

21 SDH Libež 1 b.

21 SDH Kozmice 1 b.

Druhé místo v Pravoníně

Tak nám zase začal soutěžní rok. Jako vždy si dáváme ty nejvyšší cíle, kterými jsou vítězství na okrskové soutěži a umístění do první trojice na okresní soutěži. Letos vyšlo pořádání soutěžě na SDH Pravonín. V rámci oslav výročí založení sboru se zde konala okrsková soutěž. Je to přesně 5 let, kdy jsme poprvé vyběhli naostro k požárnímu útoku a za tu dobu jsme neměli skoro žádný větší úspěch na okrskových soutěžích. A když jsme měli jet do Pravonína, očekávání bylo veliké. Zde se Daměnicím tradičně daří a zde jsme také vyhráli třetí okrskový titul za sebou. To už je ale v dobách dávno minulých. Teď se jel předvést nový tým a bylo to na nás, abychom konečně dokázali, že máme na dobré časy.

Ještě než se začalo, proběhla pořadová disciplína. Sbor rozhodčích byl velmi přísný, a potvrdil stoupající prestiž této disciplíny. U mužů nedokázal nikdo odejít s čistým štítem a všem přiřadili minimálně 1 trestný bod. Nám se dařilo hůř. Dva chybějící povely velitele znamenaly 4 trestné body a tím hned na začátek nevýhodnou třetí pozici v hodnocení.

Po nástupu začali ženy na 100m, tradičně silné ženy z Načeradce zvítězily a formu potvrdily i dobrým útokem. A zaslouženě si odvezly 1.místo před ženami z Louňovic.

Na útok jsme šli hned ze začátku čtvrtí, hned po silných soupeřích z Kamberku a Načeradce, kteří odvedli slušné časy. Příprava proběhla v pořádku, lehká nervozita ale vrcholila. Bohužel jsme nebyli kompletní a tak na „B“ šel velitel Pepa Janouš! Co by nejstarší člen družstva šel naostro soutěžit po 5-ti letech. A hned jen s malou přípravou musel zvládnout složitý spoj. Po odstartování nebyl žádný problém s vlhkou trávou. Koš v kádi spolehlivě, „B“ a rozdělovač klaply, a proudy už v 18,1s seděly na čáře připraveni. S velkou rezervou sestříkly v čase 23,53s. Je to zatím náš nejlepší čas, kterého jsme dosáhli! Spokojenost byla veliká. A čekali jsme co předvedou soupeři.

Po útoku se běželo 100m. Skvělý čas 19,56s zaběhl Milan Koubík, který obsadil 3.místo v jednotlivcích.

Další naše časy stačily jen na průběžné 3.místo na překážkách. Po provedení disciplín jsme čekali jak dopadnou útoky. Stále jsme měli nejlepší čas útoku a oslabení muži z Louňovic předvedli čas 24,00s. Nakonec jsme zvítězili v požárním útoku a obsadili 1.průběžné místo.

Napjatě jsme se dívali na výsledkovou tabuli až napíší umístění. Bylo to 2.místo!!! A my jsme se mohli radovat. Kdybychom udělali pořadovou přípravu na 0 bodů, mohli jsme dokonce celou soutěž vyhrát. Ale nepovedlo se, a přesto jsme s umístěním spokojeni.

Zklamání na okrese

Výborný výsledek z okrskové soutěže nás navnadil na další postupové kolo soutěže v požárním sportu. Jako obvykle se okres konal na stadionu ve Vlašimi Na Lukách. Už jsme prostředí dobře znali z minulého roku, a tak jsme přijeli hlavně nasbírat další zkušenosti a pokusit se obhájit loňské 4.místo.

Právě do Vlašimi se vždy sjedou nejlepší týmy z celého okresu, a tak je úspěch na této soutěži hodnocen velmi vysoko. Tím spíše, že vítěz reprezentuje celý okres na krajské soutěži v Nymburku. Ale forma se zdála být dobře naladěná, a tak jsme prostě zkusili štěstí, a věřili že to dnes dáme co nejlíp.

100m s překážkami

Rozložení soutěže se léta nemění, a tak i letos začali jednotlivci na 100m. Podali jsme dost průměrné výkony, nutno poznamenat, že oproti loňsku jsme lehce zaostali. Ztráta nebyla tak citelná, ale šlo běžet určitě lépe. Po první disciplíně jsme se drželi na prvních pozicích. Byl to určitě dobrý základ pro celý den. Okres se nevyhrává jednou disciplínou a všemi, a musí prostě vyjít na co se sáhne, aby tým jako SDH Daměnice mohl výrazně zabodovat.

Štafety 4×100m

Do štafet jsme museli nasadit jen jednu čtveřici, protože nás opět nebyl dostatek na vytvoření dvou štafet. Stejní lidé jako loni, tedy: Michal-baráček, Standa-bariéra, Milan-lávka, Martin-minimax. Hlavně baráček nemáme vůbec nazkoušený, a tak musel Michal dělat co se dalo. I přes mírné zaškobrtnutí zaběhl celý úsek velmi rychle. Standa přelítnul bariéru jako by tam nebyla, a už se nesla proudnice k Milanovi, kterému se lávka i těžké spoje povedly na výbornou. A minimax v podání Martina stál taky za uznání. Výsledný čas byl dokonce lepší než loni, a tak jsme byli opravdu spokojení s výsledkem. Škoda jen několika chybiček, které by umožnily zaběhnout dokonce nejlepší štafetu dne. Bohužel se to nepodařilo.

Nevydařený útok

Před poslední disciplínou jsme se usadili na výborném druhém místě. Nechalo se útočit na postup, ale také všechno pokazit. My jsme počítali že minimálně stupně vítězů udržíme. Ze zadních pozic útočily silné týmy Bystřice a Sedlece. Na řadu jsme šli díky vysokému startovnímu číslu mezi posledními. Mezitím odpadly někteří menší favorité. Na základnách probíhaly velmi emotivní hádky. Rozhodčí přísně hodnotili výzbroj mužstva, a hlavně koše lítaly ven jako na drátě. Ale objektivně musím sdělit, že se vší úctou k organizátorům nebyly podmínky na obou platech rovnocené. Naše plato bylo velmi „utopené“ v zemi. Výška 10cm byla v pořádku, ale necelých 20cm směrem ke startovní čáře se povrch neúměrně zvýšil, a pokud by se měřila výška plata v tomto bodě vzhledem k urovni povrchu, nemohla by dosáhnout ani 5cm. S touto nevýhodou měly problémy všechny týmy co dělají koš „ze země“. Savice se dotýkala země, ačkoliv za normálních podmínek by tam musela být ještě mezera. Tím se jen vyhrotily hádky, ale do přestavování tratě se už nikomu nechtělo. Navíc v pravidlech není výslovně řečeno, že základna musí být na uplně rovném povrchu, je daná pouze její výška. Obecně se předpokládá, že kolem základny bude rovina, zatím jsem se také nesetkal se soutěží, kde by byla nerovnost tak veliká, ale s tím se bohužel nedalo nic dělat. Všem bylo jasné, že to musí zvládnout tak, jak to je. Naše příprava probíhala v poklidu, ale museli jsme změnit postavení koše, naše savice se totiž také dotýkala země. Po výstřelu to znamenalo mírné zpoždění v nabíračce. Ovšem i tak jsme dali vodu jistě, a mašina tlačila vodu do béček. Útok byl rozběhnutý parádně. Voda prochází rozdělovačem, a blíží se k proudům. A najednou bylo videt jen stříkající vodu v prostoru rozdělovače. Nikdo nevědel co se děje, kluci vepředu se snažili domnělé rozpojení hadic bleskově spojit. Ale jakmile viděli, že vlastně není co a kam zapojit. Bylo jasné, že tento útok nedokončíme. Z poslední „B“ hadice se vyvlíkla koncovka, a to je problém, který se na místě spravit nedá. Tím spíše to zamrzí, že koncovka byla nově zavázaná… Již 2× nás od úspěchu dělil nekvalitní materiál na třetím béčku. Dnes to byl pro změnu útok na mistra okresu. Objektivně musíme sdělit, že na první místo bychom museli naplnit terče pod 27s, což by byl náš nový rekord. Ale i to se mnohlo stát. Se vší pravděpodobností by nám ale druhé místo neuteklo, a to není také k zahození. Dnes jsme skončili tesně před bránou úspěchu. Stačilo vkročit, ale tak to prostě v životě (a nejen tom hasičském) chodí.

Blanický rytíř

Již pátý ročník poháru Blanického rytíře se konal v Louňovicích pod Blaníkem. Tento ročník byl spojen s oslavami 120. výročí založen tamního sboru. Vyrazili jsme se dvěmi stříkačkami, PS-8 a PS-12. Minulé ročníky se nesly v duchu úspěchů se stříkačkou PS-8, kdy jsme útočili vždy na první místo. Ale přeci jen kategorie PS-12 je o něčem jiném. A proto jsme chtěli prolomit výsledkovou krizi i s naší silnější mašinou. A řekl bych že se nám to podařilo  …

Ale dříve než jsme mohli slavit, předcházel bohatý program. Nejprve se konal slavnostní průvod všech sborů od hasičské zbrojnice za doprovodu kapely. Na náměstí u památníku padlých byl položen věnec, zazněla státní hymna a byla uctěna památka padlým. Průvod pak pokračoval až na hřiště. Zaznamenal jsem, že se nenašlo moc hasičů, kteří vydrželi skutečně pochodovat celou trasu. A tak se z pochodu stala spíše vycházka obcí, při které jsme zablokovali provoz na několik minut.

Program by obohacen o ukázku historické techniky v podání hasičů z Kamberku, kteří nám ukázali zásah s koňskou hasičskou stříkačkou. Dále jsme viděli Tatru 815 a měli možnost vidět hasičský vůz Nissan Patrol. My jsme se ale spíše soustředili na vlastní přípravu a koncetrovali se na blížící se požární útoky.

Uvítali jsme, že místní sbor zařídil elektrickou časomíru s displejem. To na většině soutěží na Benešovsku chybí. Jednalo se o nástřikové terče na 10l. Čekali jsme mírně větší účast, několik známých sborů nedorazilo, ale i tak zde byla velmi dobrá konkurence podtržená dvěmi mužstvy domácích mužů. Najeprve si odbyly soutěž ženy. A my jsme šli na řadu až po ukázkách hasičské techniky.

V prvním kole nepadaly moc dobré čas. My jsme šli na věc v půlce startovního pole, vesměs průměrným výkonem, který předádíme standartně jsme ale dokázali rychle nastříkat za výborný čas 29,13s. Perličkou tohoto závodu bylo ovšem vystoupení domácích, kteří startovali poslední v prvním kole. Dokázali totiž nastříkat za úplně stejný čas jako my! A to při podpoře el.časomíry je na soutěži tohoto rozsahu hodně velká náhoda. Po prvních kolech jsme tedy vedli současně s domácími totožným časem.

Začátek druhého kola byl ve znamení velkého nástupu druhého družstva domácích. Časomíra se zastavila na suprovém čase 24,51s a znamenalo to hozenou rukavici hlavně nám, ale i dalším týmům. Laťka by opravdu hodně vysoko, i v druhém pokusu jsme dělali co se dalo, ale spíše jsme si potvrdili vyrovnanou výkonost časem 30,20s. Prozatím jsme byli druzí. Ani družstvu Načeradce se nepodařilo překonat náš čas, a tak jsme museli čekat na závěrečné vystoupení domácích. Pokud by překonali náš čas z druhého kola, byli by oni druzí. Pro takovéto momenty se vyplatí dělat požární sport. Není většího adrenalinu, než když vidíte, že soupeř rozběhl útok dobře, první proud již nastříkal a díváte na časomíru a přejete si, aby překročila alespoň o setinku váš výkon. Každý z týmu to asi prožíval jinak, ale když jsem viděl, že domácím časomíra ukrojila i poslední sekundu, kterou by nás mohli porazit, spadl mi velký kámen ze srdce. Nakonec tento útok zvládli za 31,86, a to stačilo na třetí místo. Škoda jen, že tento souboj nebyl o první místo, tam bychom se mohli radovat ještě víc.

V soutěži jsme pokračovali ještě se strojem PS-8. Dnes za nás poprvé běžel náš nový člen Karel. Jsme rádi, že se včlenil do týmu. Lidi se zájemem a nadšením zkusit něco nového velmi potřebujeme. A Karel by nám snad mohl pomoci na pozici pravého proudu a případně doplnit tým v běhu na 100m s překážkami. Karel se nevedl špatně, raději šel se slabším strojem. Na první pokus to pro něj úpně stačilo. První pokus se nám moc nevydařil a ten druhý zase nevydržela spojka na hadici. A proto jsme se rozhodli že všechny hadice doma převážeme, jinak by nám na každé soutěži kazily radost a jezdili bychom domů, aniž by si proudy sestříkly. V této kategorii jsme skončili až druzí, také za domácími. Karlův test ale dopadl dobře, takže s ním počítáme natrvalo.

Blanický rytíř tedy skončil úspěchem dvou druhých míst! Týmu prospělo, že jsme dokázali zabodovat i na nástřiky, a celé vystoupení tak skončilo velými oslavami, které jsme si užili. Kéž by jich bylo více v podobném stylu. Parádní pohár byl naplněn lahvemi šampusu, později vypit, málem částečně vylit, ale s radostí kolován každým členem týmu.

Memorial F. Procházky a V.Chalupeckého

Co Divišov, to pěkné počasí. Letos se nám to ale nějak pokazilo. Podmínky pro závod nebyly moc ideální, ale nepsaný vrchol sezony jsme nechtěli vynechat. Jak se nám letos povedl tento pohár se můžete dočíst dále.

Na uznávaný memoriál se sjelo opravdu velké množství družstev s celého okresu. Počet družstev mužů se vyšplhal až ke třiceti a ženy také přijely v hojném počtu. Orgnizátorům muselo asi hodně zatrnout, když už od rána pršelo a se začátkem soutěže se situace nezlepšovala. Ale i tak všechna družstva chtěla soutěžit, a tak se nebralo na počasí ohled. Každoroční plechovky byly nahrazeny nástřikovými terčy, s kterými máme letos hodně zkušeností, nicméně i tam máme rezervy. Proto se nedalo tak jednoznačně říci, zda jsme měli výhodu nebo ne.

Tradičně začaly ženy. Počasí se všemožně točilo, a tak některým útoky vyšly a jiným bohužel dost nepříjemně mrholilo. Nástřikové terče daly opravdu některým družstvům zabrat, což ale platilo u mužu dvojnásob. Šlo se na 2 kola. Základny poprvé 5min příprava, poté 3min kvůli zrychlení soutěže. Nám tato uprava nevadí, a ostatním také asi ne, i když je tam lehce fofr.

V pořadí druhá soutěž to byla pro nového člena Karla. Neměl to zrovna jednoduché. První soutěž bežel se slabší stříkačkou, a dnes musel zaběhnout čas s vodou za zády na podmáčeném terénu a navíc na nástřiky, asi nejhorší varianta co jde. Ale my mu věřili, proto k nám taky přišel, aby se popral s nástrahami, které hasičina přináší… Uvítali jsme, že nám přibyl malý fanclub složený z členů jeho rodiny. To se často nevidí, aby Daměnicím drželo pěsti tolik fanynek. Připočteme-li fanclub rodiny Koubíkových, které vděčíme za veškeré video-materiály a fotky, tak jsme měli hodně velkou podporu za zády!

První útok se bežel na již hodně blátivém terénu. Jak říkali běžci, bylo opravdu težké se vůbec pořádně rozběhnout, protože nohy se bořily, a tak se na první pokus nepodařilo ideálně roztáhnout vedení. Bohužel Karel tím pádem nedoběhl až k čáře, a z hrůzou v očích se musel prát s příchozí vodou, která s ním docela zamávala. Teprve dnes poznal, že to neni zas taková sranda, a musí být připravený. Tento útok jsme splnili ve špatném čase a ačkoliv byla voda rychlá jako bývá, proudy jsme si zalily.

Druhý pokus měl snad napravit předchozí nezdar. Tentokrát byla voda o něco pomalejší a vedení jsme roztáhli dobře. Jak jsem psal již nahoře, nevím zda jsou nástřiky naší výhodou. Ale zatím neumíme nastříkat kvalitně. A tak jsme prostříkali dobrý čas vlastně sami. Výsledekem kolem 30s jsme sice zlepšili předchozí vystoupení, ale na nejlepší to nestačilo.

V silné konkurenci jsme obsadili 7.místo. Když jsme se mohli ohlédnout za sebe a vidět ten obrovský zástup týmů, které jsme porazili, tak to nebyl až tak špatný pohled. Ale na druhé straně stál menší zástup týmů, které se nám ještě porazit nepodařilo. No snad někdy sesadíme Zdislavice z jejich trůnu a prerušíme jejich kralování právě v tak úrodné půdě jakou Divišov je.

O pohár starosty SDH Bystřice

Posledním vystoupením našeho družstva byla účast na soutěži v Bytřici. Letos jsme některé soutěže museli vynechat, a proto jsme se chtěli zúčastnit alespoň ještě jedné soutěže. V Bystřici jsme zatím nikdy nebyli. Právě proto jsme vyrazili až sem, abychom se v letošní sezoně naposled proběhli.

Přivítal nás útulný areál Bystřických hasičů, kteří si ho vybudovali jako tréninkové prostředí. Hned v úvodu soutěže jsme si všimli kvalitně zaplněné startovní listiny. Některé týmy jsme znali, a o jiných jsme zase slyšeli z doslechu, nebo jsme věděli, že budou velmi kvalitní.

Soutěž začali netradičně muži, což nám vyhovovalo, alespoň byla dráha suchá. Hned první tři pokusy byly přímo brutální. Zdislavice hodily čas 19,85s a další týmy šli hodne pod 21s. Rychlé sání bylo samozřejmostí a útoky byly opravdu povedené. Naše družstvo bylo na řadě až v závěru startovní listiny. Náběh na základnu byl na pevném podkladu, což se nejem nám velmi líbilo. Náš první pokus byl hodně průměrný, problém s košem nás přibrzdil. Jelo se pouze na plechovky a na ruční stopky. Nám byl naměřen čas 23,22s. Je to sice oficiálně náš nejlepší čas, ale to je dáno i tím, že jsme letos běhali hlavně nástřiky a plechovky nebyly tak často. Jindy bychom byli s tímto časem spokojeni, ale o třídu vyšší lepší časy soupeřů nám náladu zkazily.

Druhé kolo bylo hodně podobné předchozímu. Většina týmů ještě přidala, na prvních pozicích bylo opravdu těsno a rozhodovaly setiny. I náš druhý pokus se nesl ve znamení problémů s košem. Byly ještě větší než poprvé, a tak šla voda hodně pomalu. Na zlepšení času to ani náhodou nestačilo. A tak jsme se museli spokojit se získaným časem v prvním kole a celkovým 9.místem. Zbytek soutěže provázela špatná nálada. Bylo potřeba říct, co se dnes stalo. V našem týmu si snažíme chyby nevyčítat, ale otevřeně si chyby přiznat. Dnes byl výkon ovlivněn chybou na koši. Ale možná s námi zacloumalo to, že jsme byli vhozeni do tak ostré konkurence. Tak velkou koncentraci kvality jsme na soutěžích Benešovska ještě nezažili. Časy prvních tří byly: 19,85s; 20,50s ;20,53s. Nebylo zde slabých týmů, ale v podstatě jen ty špičkové. A mezi nimi jsme dnes propadli. S tímto faktem jsme odjížděli domů.

Závodní sezona byla tímto závodem ukončena. Zažili jsme několik úspěchů, ale i neúspěchů. Celkově se jednalo o dobrý rok. Pokud bychom se umístili na okresní soutěži lépe, mohla se zařadit celá sezona do těch nejvíce povedených. Stále nám chybí nějaké pořádné první místo mezi elitou. Proto se budeme snažit jít v další sezoně více za vítězstvím. O výsledcích týmu se samozřejmě dočtete na těch stránkách.

Okrsková soutěž Načeradec

Letošní sezonu jsme začali okrskovou soutěží, již třetí v pořadí v naší kariéře. V rámci výročí oslav se pořádání soutěže ujali hasiči z Načeradce, kteří uspořádali velice povedenou soutěž. Počasí vyšlo porádně a tak nic nebránilo tomu, aby všechny týmy předvedly dobré výkony.

Sraz družstev se konal před hasičskou zbrojnicí, kde se hned uskutečnila pořadová příprava. Nám se velice povedla a díky bezchybnému výkonu velitele i týmu jsme neobdrželi ani jeden trestný bod. Letos poprvé se praktikoval nový způsob hodnocení, kdy se výsledné umístění počítalo jako součet bodů z jednotlivých disciplín. Nula bodů za pořadovku a tím pádem jen jeden bod v tabulce nám dával slušnou výchozí pozici, kterou jsme chtěli přetavit v dobré umístění.

Konal se průvod obcí se zastávkou na položení věnce u pomníku na náměstí a dále se pokračovalo až na hřiště, kde nás domácí pořadatelé přivítali ukázkou zásahových obleků. Samotnou soutěž jsme zahájili během na 100m s překážkami. Stále jsme řešili problém s helmami, které jsme neměli. Naše kovové plembáky opravdu nevyhovovaly, a skákat s nimi překážku bylo spíš o zdraví, než aby helma chránila hlavu. Díky ochotě hasičů z Louňovic jsme odběhli celé stovky v jejich helmě, což nám velmi pomohlo. Hned prvním během prolomil Milan Koubík hranici 20s a časy dalších lidí nebyly o moc horší. Slušná forma běžců se projevila na výsledném součtu 3 nejlepších časů, které se počítají do hodnocení. V zápise se počítal čas 65,22s, který znamenal druhé místo v této disciplíně. Další krok jsme tedy měli za sebou. Nechtělo se tomu věřit, že před disciplínou požární útok jsme vedli soutěž se třemi „trestnými“ body na kontě!

Pomalu se vše připravovalo na útoky mužů a my jsme cítili, že by to dnes mohlo vyjít. Výhodou bylo i startovní číslo 12, a tak jsme znali časy soupeřů a věděli, jaký čas je nutné zaběhnout pro dosažení úspěchu. Jen jsme si říkali, že je musíme dát pozor na nasáklý povrch kolem základny, aby nedošlo ke zbytečnému uklouznutí. Soupeřům se moc nedařilo a tak jsme věděli, že na první místo postačí pátý nejlepší čas z útoku. Byl to právě čas 36,22s, který jsme museli pokořit, abychom vyhráli celou soutěž. S tímto vědomím jsme šli na start. Příprava proběhla s mírnou nervozitou, start v pořádku a náběh k základně se povedl obstojně. Nabráno mírně pomaleji, spíše na jistotu a mašina už tlačí vodu do hadic… Právě v tomto okamžiku ale došlo k pochybení „rozdělovače“. Špatně zapojené céčko ho donutilo zavřít uzávěr C,tak aby se nechal spoj opravit. V této chvíli už mu ale běžela voda za zády, a jakmile celý proud vběhl do rozdělovače, který byl průchodný jen z poloviny, nastal problém. Mašina stále dávala maximum vody a v hadicích vznikl velký přetlak a BUM!!!…

 

Uprostřed hřiště byl vidět jen gejzír vody sahající do výše několika metrů. Tým ještě nevěděl co se stalo, s doměním že se pouze rozpojily koncovky jsme se snažili vše zachránit, ale už to bylo zbytečné. 20cm díra v „béčku“ se nedala nijak zacelit a tak jsme museli sklonit hlavy a vzdát to. Útok na prvenství byl zmařen. Tím více nás to mrzelo, že potřebný čas, kterého jsme museli dosáhnout byl velmi pomalý, a dobře rozjetý útok by ho jistě pokořil. Prvenství získali domácí, ačkoliv nebyli zdaleka nejlepší. Rozhodla pořadová příprava, která se stala podstatným prvkem v hodnocení.

V naší hasičské zbrojinici nám bude navždy viset plakát připomínající tuto soutěž a je na něm napsáno: „Stovky vyšly jako… Prasklo béčko, jinak první místo!!!“

Blanický rytíř III.

Jedna z málo soutěží PS-8, která na okrse zbyla, se koná právě Louňovicích pod Blaníkem. I letos jsme sem vyjeli jen se strojem PS-8, se kterým sme chtěli útočit na přední místa v této slabší kategorii.

Soutěže se nezúčastnilo moc družstev a v naší kategorii jsme byli jen my a družstvo domácích. Hned prvním pokusem domácí nasadili laťku velmi vysoko s dosaženým časem 31,00s. My jsme stačili pouze odpovědet časem 34,50. Ve druhém kole se už domácí nezlepšili, a tak jsme museli zabojovat my a zlepšit svůj výkon o několik sekund. I přes velkou snahu jsme nedokázali velkou mezeru stáhnout. Povedlo se nám jen upravit dosažený čas na hodnotu 33,50s. Za tento čas se nemusíme vůbec stydět. Vždyť sme i se slabším strojem porazili několik týmů v silnější kategorii. Byl to prozatím náš nejlepší čas na PS-8, ale na domácí to dnes nestačilo. Na „béčkách“ nám vypomáhal oba útoky Roman Vítek z družstva SDH Načeradec, který ovšem zaplatil svoji výpomoc bolestivým zraněním ruky. V kategorii PS-12 dosáhlo družstvo Louňovic neuvěřitelný čas 18,40s. Prvenství přidaly také jejich ženy. A tak mohli domácí slavit naplno, získali málokdy výdaný hattrick a oslavy jistě trvaly až do rána…

 

Okresní soutěž ve Vlašimi

Využili jsme možnosti se přihlásit na okresní soutěž v požárním sportu ve Vlašimi. Na okres by měly postupovat nejlepší týmy z okrskových soutěží. Ale protože nedochází k naplnění kapacity, jsou přijímána všechna družstva, která se přihlásí. 10.6.2006 bylo tedy naší premiérou na podobné soutěži. V minulosti se družstvu SDH Daměnice povedlo na okrese několikrát zabodovat, ale to platili jiné způsoby závodění a provádění disciplín. Hodně se toho změnilo, a tak jsme i my byli zvědaví, jak se nám povede nebo nepovede navázat na někdejší výsledky z 80-tých let.

Na tak velkou soutěž jsme nebyli moc připravení. Hlavně nemáme tolik lidí, abychom obsadili všechny disciplíny. Z toho důvodu jsme požádali o pomoc Martina a Standu Zvárovi, kteří souhlasili a byli součástí našeho družstva. Jednalo se o velkou posilu pro tým v běžeckých disciplínách, takový tajný trumf v rukávu.

Po ránu

Hned ráno se konala prezentace. Tradičně se začíná brzy a kolem 9.00h se je už rozběhnutá první disciplína 100m s překážkami. Soutěž je časově hodně náročná a rozhodují vyrovnané výkony. Proto jsme si museli vyzkoušet trať, otestovat bariéru a trochu se do toho po ránu dostat. V první disciplíně se počítají 4 nejlepší časy jednotlivců z družstva, je tedy nutné mít 4 vyrovnané běžce. Pěkně to odsýpá, starty jdou hned za sebou, protože se musí vystřídat všichni běžci 2×. Jako první od nás se rozběhl Milan Koubík a hned vystřihl čas 19,66s. Celkově se naše časy pohybovaly kolem hranice 20s, což byl velmi dobrý výsledek. Ve druhých rozbězích se ale hodně rozběhl Standa Zvára a fotobuňku prolétl časem 18,99s. To už jsme znali i další časy, a s výsledky jsme museli být při naší premiéře spokojeni. Výsledková tabule ukazovala že po první disciplíně sídlíme na 4.místě s mezičasem 80,34s.

Po obědě

Dopolední program zakončilo vydávání tradičních řízků s chlebem k obědu. Určitě nám občerstvení bodlo. Čekal nás ještě dlouhý program, a energie se musela nějak dobýt. Hned poté se šlo na disciplínu štafeta 4×100m s překážkami. Vybrali jsme čtveřici: Michal, Martin, Milan a Standa. A ti šli pokořit ovál stadionu posetý překážkami. 1.úsek v podání Michala a jeho překonání baráčkuneměl chybu. Všichni jsme věděli že je to velmi náročná část trati, a navíc jsme ještě ráno netušili, jak se baráček vlastně zdolává. 2.úsek už bylo fofr v podání Martina 3.úsek je vždy zrádný, práce s hadicemi a rozdělovačem se musí provést bez chybičky a tak to také vypadalo. 4.úsek kde se přenáší Minimax se povedl dost rychle, a tak štafeta dosáhla času 68,85s. Na první pokus o štafetu to dopadlo výborně. Chybičky by se našly, ale ve výkonu převládaly spíše pozitiva. Po druhých disciplínách jsme se ustálili na 5.místě, ovšem s minimální ztrátou na špici, která byla hodně vyrovnaná.

Útok

S vědomím, že je potřeba zvládnout i poslední část soutěže, jsme nastupovali k požárnímu útoku. Před námi se již některé útoky nevydařily a několik favoritů odpadlo. Okolí základny bylo již značně promáčené, voda se nepříjemně držela a to ztěžovalo podmínky. Po startovním výstřelu jsme se vrhli vstříc osudu. Chvilková nepozornost způsobila pád jednoho člena, který rozhodil většinu připravené základny. Velice složitá situace způsobila určitě lehké zpoždění.

Ale právě malé zaváhání zpomalilo oba proudy, kteří nestihli včas doběhnout až k nástřikovým čarám. Nástřikové terče na 10l jsou velmi zrádné a vyžadují kvalitní nástřik. Ten se ale z větší dálky moc nedařil. Kluci vepředu zabojovali a terče přece jen naplnili. Velmi podivně se ale měřil čas. Původní časomíra byla pro nefunkčnost nahrazena ruční, a rozhodčím co měřili ztěžovala viditelnost rozprášená voda. Podle obou našich proudařů si rozhodčí dali hodně na čas, než zmáčkli stopky. Nedá se to nijak dokázat, a tak nebyl podán ani protest. Ale právě tento moment nás asi stál pozici na 3.místě. V konečném součtu časů jsme ztratili na SDH Všechlapy(3.místo) pouze 1,14s! Takto zanedbatelný rozdíl byl možná proměřen právě na útoku. Ale hlavní chybou bylo nedotažení proudů až na konec. Mohli jsme nastříkat daleko dříve, musíme vzít chybu na sebe.

První seznámení s okresní soutěží máme za sebou. Nečekali jsme že budeme soupeřit mezi horní části tabulky. Bereme naše vystoupení jako cennou zkušenost, ale zároveň jsme si dokázali, že na ty nejlepší ztrácíme jen velmi málo. A v dalších letech s námi musí všichni počítat.

 

 

Jak to všechno začalo

 

Naše družstvo dobrovolných hasičů se vytvářelo už od roku 2002. Do stávajícího sboru přistoupilo několik mladých členů s cílem omladit členskou základnu a pokusit se zapojit do hasičských soutěží, kterých se náš sbor v minulosti často účastnil.

31.5.2003 jsme se vydali na naši první hasičskou soutěž. V rámci výročí založení sboru v Horní Lhotě se zde konala okrsková soutěž družstev patřících do okrsků Načeradec, Louňovice a Pravonín. Soutěžní družstvo ve složení: Janouš Josef, Dědek Vladimír, Smetana Jan, Smetana Michal, Nerad Tomáš, Koubík Milan a Vítek Lukáš se poprvé vydalo vstříc konkurenci ostatních sborů.

Nejdříve se konal slavnostní průvod od hasičské zbrojnice vesnicí až k hřišti na návsi. Pamatuji si jak se během pochodu velitel chlubil ostatním že má v mužstvu nové posily a odněkud ze zadu se ozvalo: „Spíš poslaby…“. Až tak sme působili zdatně! Ale nám to chuť do prvního závodu nevzalo. Po uvítání sborů začala soutěž dětí a žen a pak přišli na řadu muži. My jsme prováděli svoji první disciplínu v běhu na 100m s překážkami. Nidky jsme nic podobného neběželi, tak jsme si celou dráhu napřed vyzkoušeli a šli to naostro. Dosažené časy průměrně kolem 23s nebyli zrovna nejlepší, ale napoprvé to celkem šlo a každý si odzkoušel jak se to má asi dělat. Předvedli jsme různé styly běhu. K vidění byl let střemhlav přes bariéru, styl přeskoku ala Spiderman, a také klátící se větrolam na kladině. Začátky jsou vždy těžké.

Na požární útok jsme šli asi v půlce startovního pole. S půjčenou stříkačkou PS-12 jsme chtěli předvést kvalitní útok jaký jsme si natrénovali den předem u rybníka v Daměnicích. Příprava na základně probíhala chaoticky, měli jsme problém tam vůbec všechny ty hadice poskládat, ale nakonec se to nějak podařilo. Po odstartování začal opravdový boj o přežití. Mužstvo přiběhlo k základně a v tom fofru každý spojoval co se dalo. Hadici na rameno a utíkat co to dá. Jenže v té době kdy ostatní pádili k terčům hledal košař spadlou helmu(vlastně plembák) který musí být za každou cenu po dobu útoku na hlavě… Takže místo rychlého nasátí vody byla malá estráda pro publikum. Se starým vybavením se nedal udělat moc dobrý čas. Navíc savice nešly ani dobře spojit, a ačkoliv terče byly sestříknuty, výsledný čas nebyl uznán právě pro nespojené savice. První útok skončil diskvalifikací…

Vzali jsme všechno sportovně, naše první vystoupení bylo rozporuplné, ale pro nás bylo důležité, že jsme se zúčastnili. Nakonec jsme skončili v mezi posledními. Naši budoucí soupeři nás převálcovali, ale museli s námi začít pro příště počítat.

 

Podblanický pohár Býkovice

Teplé prázdninové počasí nás přivítalo na 5.ročníku Podblanikého poháru v požárním útoku. Vzhledem k tomu, že jsme stále vlastnili jen slabší stroj PS-8, přijeli jsme se zúčastnit jen slabší kategorie. V týmu se odehrály dvě změny. Na savice nastoupil Tomáš Nerad a levý proud běžel Jirka Kubík. Oproti poslednímu vystoupení z okrsku jsme se chtěli vytáhnout a dopadnout snad lépe než na jaře.

Soutěž probíhala ve 2 kolech ze 2 základen. Takže měla rychlý spád. Hlavně zde jsme pozorovali týmy se silnějšími stříkačkami a učili sme se nový styl nabírání. Se skromností nám vlastní si dovolujeme tvrdit, že patříme k prvním týmům na okrese, které do stroje PS-8 nabírali. Prolomili jsme tvrzení, že to NEJDE! A právě tímto stylem jsme vytvořili průběžně první soutěžní čas po prvním kole. Minimálně na této soutěži jsme byli průkopníky, protože většina týmů v druhém kole začala náš styl napodobovat a vzhledem k tomu, že to není nic těžkého, povedlo se bohužel družstvu z Ratměřic náš vedoucí čas překonat. Odveta se nám ale nepovedla. Druhý útok jsme nedokončili, a tak nám muselo stačit druhé místo, které bylo ovšem nad naše očekávání. Když jsme stále vedli, byli jsme dost překvapeni, že bychom mohli soutěž vyhrát, ale bohužel se tak nestalo. Přesto jsme byli s průlomovým časem 44,22s spokojeni. Tedy až na „rozdělovače“ Jednu, který slíbil, že skočí do kádě za jakýkoliv čas pod 45s. A šup ho tam! Jen pár desetin, ale splnilo se… A tak musel Jenda dobrovolně do kádě. Určitě mu to nevadilo. V takovém horku to bylo spíše příjemné. A byl si vědom, že náš první větší úspěch se musí oslavit jak se patří. Za zmínku stojí 3.místo družstva z Vračkovic, kteří se na nás marně dotahovali. Byl to také na dlouho poslední okamžik, kdy jsme byli ve startovním poli tak blízko sebe.

sdfsdfasd fasd fa sdfas fas dfas dfxcds